Lyžování
Monoski (lyžování tělesně postižených)
V
životě každého z nás se občas vyskytnou situace, které bychom bez pomoci
druhých jen těžko zvládali. Tím spíše pomoc potřebují lidé, kteří jsou
nějakým způsobem postižení. V krajních případech jsou někteří postižení
zcela odkázáni na pomoc druhých a bez této pomoci se neobejdou. Tato skutečnost
by nás měla vést k poznání, že nejen zdraví jedinci mají své potřeby a
svá přání. Často se stává, že to, co je pro zdravého člověka normální
a samozřejmé, může být pro člověka postiženého těžko dostupné nebo nedostižitelné.
Je pravdou, že po pádu "železné opony", která nás tak dokonale dělila
od okolního světa - a to i v oblastech tak „protistátních“, jakou byla
oblast sportu pro tělesně postižené - se mnohé změnilo k lepšímu. Dnes
už s odstupem deseti let můžeme v tomto směru pozorovat výrazný pokrok,
který umožnil tělesně postiženým jedincům poznat nové kvality života,
ať už v běžném životě nebo v rámci jejich sportovního vyžití. Existuje
celá řada institucí a nadací, které se zabývají problematikou postižených
a pomáhají řešit jejich nejrůznější problémy. Jednou z těchto institucí
je katedra aplikované tělesné výchovy na Fakultě tělesné kultury Univerzity
Palackého v Olomouci. Jedním z mnoha programů, které na této katedře probíhají
už sedmým rokem, je program týkající se lyžování tělesně postižených na
mono-ski. Můžeme říci, že základy tohoto sportovního odvětví v České republice
byly položeny právě zde. V roce 1994 byl zorganizován první kurz pro monolyžaře
začátečníky, který měl velký ohlas jak u studentů, tak především u účastníků
z řad tělesně postižených. Od tohoto průkopnického kurzu je každý rok
pořádán nejméně jeden kurz lyžování na mono-ski pro začátečníky. Systémem
těchto kurzů se podařilo rozšířit základnu monolyžařů, kteří se tomuto
sportu věnují aktivně. Ještě před pár lety by asi bylo mnoho lidí zaskočeno
otázkou: "Je možné, aby tělesně postižení lidé upoutaní na vozíček mohli
lyžovat?" Mnoho lidí by ještě nedávno tuto otázku pravděpodobně považovalo
za žert. Dnes už je situace jiná. Lidé kolem nás si pomalu zvykají na
to, že tělesně postižení spoluobčané jim mohou být rovnocennými partnery,
dokonce při lyžování. I když se této problematice věnuje stále více pozornosti,
je co zlepšovat: kvalitu výuky jízdy na mono-ski, organizaci kurzů i technické
vybavení monolyžařů i jejich instruktorů. Bohužel je vše opět limitováno
financemi a to ne zcela zanedbatelnými. Finanční náklady na vybavení pro
monolyžaře několikanásobně převyšují náklady na běžné lyžařské vybavení
zdravého člověka. Přitom nesmíme zapomínat na to, že zdravý jedinec má
nesrovnatelně lepší šanci si opatřit finanční prostředky na lyžařskou
výbavu. Zdravotně postižený člověk je na tom o mnoho hůře.Převzato z http://www.apavcas.cz/sekce/lyze.htm